Diskuse k článku Fr. Daneše o správnosti výrazů typu doprava řízená / řízena světly

František Trávníček, František Daneš, Bohuslav Havránek

[Články]

(pdf)

-

I. V prvním článku (v Literárních novinách) vyslovil se Daneš o této dvojitosti tak, že je znění Doprava řízená světly nesprávné a znění Doprava řízena světly jedině správné. Namítl jsem v Tvorbě, že by se toto druhé znění mohlo chápat za přítomný trpný rod (srov. žák je chválen…), ale že se v trpných tvarech přítomných vynechává sloveso jsem, jsi, je… zpravidla jen ve větách citově zabarvených (on chválen? = on že je chválen? — podiv). Daneš to nyní vyvrací poukazem na podobné případy, kde prý se pomocné sloveso „běžně vynechává“: Velitelství NATO zahrnováno protesty atp. Podle mého jazykového citu však takovéto případy zcela běžné nejsou. Jsou to, jak myslím, nedost ústrojné novoty, vznikající a snadno se šířící v nynější době, kdy je tradice spisovného jazyka poměrně rozkolísána, otřesena. Nesporně však nelze tvrdit, že je to vynechávání běžné. Je to jev novinářský, který se sotva hodí do praktických jazykových projevů, jako je upozornění na řízení dopravy světly.

Na podporu svého výkladu, že znění Doprava řízena světly vzniklo běžnou vynechávkou ve znění Doprava je řízena…, dovolával se Daneš a dovolává se i teď případů typu: Lístky vyprodány, Premiéra odložena…, se slovesy dokonavými. Upozornil jsem v Tvorbě, že se jich Daneš dovolává neprávem, protože jsou to případy svou povahou zcela jiné než typ Doprava řízena světly. Daneš k tomuto rozdílu ani teď nehledí. Ale tu nelze pomíjet výsledky významné práce Havránkovy „Genera verbi v slovanských jazycích“ II (1937), s. 100n. a 127n. Havránek přesvědčivě dokázal, že je dnešní přítomný trpný rod jsem chválen útvar vývojově velmi pozdní, až ze století 17. a 18.

[82]Svrchovaně důležité je Havránkovo zjištění, že se dříve než přítomný trpný rod vyvinul rod minulý byl jsem chválen, a to v útvaru jsem chválen, který měl původně význam stavový a znamenal ‚jsem nositel chvály‘. Protože tento stav vyplynul z toho, že jsem byl někým chválen nebo pochválen, nabylo jsem chválen časové platnosti minulé, tj. znamenalo to co dnešní ‚byl jsem chválen nebo pochválen‘. Časem se tu začal rozlišovat slovesný vid a tak se ujaly tvary (byl) jsem chválen a (byl) jsem pochválen.

Východiskem trpného rodu jako tvarového systému jsou útvary, které v omezené míře žijí ještě dnes: dvéře jsou zavřeny, úkol je splněn, oběd je uvařen… V staré rané češtině se tu často vynechávalo sponové sloveso: dvéře zavřeny; a to i tenkrát, měly-li tyto útvary časovou platnost minulou, tj. jestliže znamenaly ‚dvéře byly zavřeny‘. Tyto tvary beze spony se vyskytují ještě v dnešním jazyce za jistých okolností dosti často. Tak v literárním jazyce: Kázání skončeno (Jirásek) = bylo skončeno; Pochoval se masopust a s ním konec učiněn radovánkám (Němcová). Dále v nápisech, titulech a ve stručných oznámeních, jako jsou shora uvedené příklady Lístky vyprodány; Premiéra odložena. Tyto bezesponové útvary jsou tedy vývojově archaismy, a to poměrně živé. Existovaly již v starém jazyce, kde bylo vynechávání spony vůbec velmi časté. Naproti tomu je přítomný trpný rod jsem chválen pozdní novotvar, vzniklý v době, kdy se užívalo spony již v daleko menší míře než dříve, neboť její vývoj spěje k plnějšímu užívání. A proto je dnes pravidlem přítomný trpný rod jsem chválen, kdežto tvary bezesponové jsou neobvyklé; odporují obecnému vývoji spony. Jejich existenci nelze popírat, ale na druhé straně nelze tvrdit, jak to činí Daneš, že jsou „běžné“.

Co se týče znění Doprava řízená světly, Daneš je nyní již nepokládá za nesprávné, nýbrž za nevhodné („a proto by nebylo vhodné užívat tu…“). Podrobně to odůvodňuje, ale nepřesvědčivě a částečně důvody pochybnými.

Podle Daneše je mezi dvojím zněním našeho útvaru ten významový rozdíl, že je znění Doprava řízena světly věta, výpověď, kterou něco někomu sdělujeme, sdělení, zpráva, kdežto znění Doprava řízená světly je prý „pouhé pojmenování, nikoli konkrétní sdě[83]lení, výpověď“. O podobné dvojici praví Daneš, že útvar Postup (je) řízen automaticky je „něco zcela jinéh“ než útvar Postup řízený automaticky. Ale tomu tak není.

Rozlišování věty (výpovědi) od „pouhého pojmenování“ je pouze názvoslovné. Věta je výraz myšlenky a myšlenka je poznávací proces, který je odrazem objektivní skutečnosti. Je-li útvar Doprava řízená světly pojmenování, je jím též věta Doprava (je) řízena…, protože jazyk vůbec pojmenovává věci objektivní skutečnosti. Vždyť je to podle Pavlovova učení druhá signálová soustava, která působí na lidské vědomí slovy tak jako objektivní skutečnost sama, a slovy nahrazuje objektivní skutečnost samu, věci v ní existující. Pojmenování věcí je základní úkon jazyka.

Chápe-li Daneš naši dvojici tak, že je znění Doprava (je) řízena věta, kterou se něco sděluje, kdežto znění Doprava řízená světly jen pouhé pojmenování bez sdělného úkonu, je na omylu. Jazyk je nástroj nejen myšlení, nýbrž i vzájemného dorozumívání lidí, sdělování si myšlenek, jejich vzájemné výměny. Jazyk vznikl, vyvíjel se a existuje i dnes jako sdělný nástroj myšlení. Bez sdělného úkonu nelze si jazyk vůbec představit. Jestliže někdy jen myslím nebo si zaznamenávám své myšlenky pro sebe, je to stav přechodný, dočasný, nikoli podstatný.

Jediné slovo škola jako nápis na budově je pojmenování, ale nikoli pouhé, nýbrž sdělné; je to sdělení, věta, která znamená, že tato budova je škola… Řekne-li průvodce Prahou Národní divadlo, sděluje tím návštěvníkům Prahy, že budova, kterou vidí, kolem které jdou nebo jedou, je Národní divadlo. Je-li na jídelním lístku uvedeno dušená játra, znamená to, že se v tomto hostinci toto jídlo připravuje a lze si je objednat. A je-li na silnici nápis Doprava řízená světly, je to sdělení, do jisté míry výstraha pro chodce a pro vozidla, aby věděli, jak si mají počínat. Co do společenského sdělného úkonu žádná dvojitost věta — pojmenování neexistuje.

Rozdíl mezi oběma zněními je jiný, totiž ve způsobu jazykového vyjádření. Jde o to, že jak obyčejně říkáme, lze touž myšlenku vyjádřit jazykově různě. Přesněji: touž objektivní skutečnost lze myšlenkově pojmout, postihnout a jazykově vyjádřit různě. [84]To záleží dílem na vůli mluvčího, dílem na objektivní skutečnosti samé, na různých aktuálních okolnostech.

Smetanova opera se nazývá Prodaná nevěsta proto, že původce názvu chtěl vystihnout jistou vlastnost nevěsty, jako se obdobně říká bohatá, chudá atd. nevěsta. Tu nevěstu její rodiče prodali, tj. proběhl tu jistý děj, který by bylo možné vyjádřit takto: nevěsta prodána rodiči (byla prodána). Původce názvu však se rozhodl pro znění, které vystihuje vlastnost nevěsty z tohoto děje vyplynulou. Divadlo oznamuje zpravidla: Lístky vyprodány, Premiéra odložena, protože je tu podstatný děj, to, že lístky byly vyprodány a premiéra odložena, že pokladna lístky vyprodala a ředitelství premiéru odložilo.

V našem případě je docela dobře možné znění obojí: Doprava je řízena světly (neobvykle: Doprava řízena světly) — Doprava řízená světly. Viděl jsem v Praze nápis: Dopravu řídí světla. To je dějové vyjádření aktivní, docela ústrojné. Znění Doprava řízená světly není pouhé pojmenování, nýbrž sdělení, věta, a plně tak hoví tomu, že jak praví Daneš, „jde jasně o záměr sdělit řidičům, čím se má…doprava řídit“. Toto znění je odrazem téže objektivní skutečnosti jako ona dvě znění další. Vyjadřuje je sice v jiném pojetí, ale zcela ústrojné, bez újmy na zřetelnosti. Je tolik tabulek s obdobným nápisem Zakázaná cesta, ale snad ještě nikomu nenapadlo pochybovat o jeho správnosti, ústrojnosti.[1]

Fr. Trávníček

 

II. 1. Polemika o tom, zda se v přítomném trpném rodě sloves nedokonavých pomocné sloveso je vynechává běžně, je nedorozumění zaviněné neúplnou citací z mého článku, jeho nepřesnou interpretací. Výslovně totiž toto vynechávání omezuji; pravím, že se „běžně vyne[85]chává i ve větách necitových, a to tehdy, jde-li nám o hutnou, stručnou informaci (jak je tomu právě v titulcích…)“. A dále pak výslovně konstatuji, že věta Doprava řízena světly (s vypuštěným pomocným slovesem) „není snad nějak neobvyklá — i když je ovšem funkčně omezena na jisté situace“, s. 78. Na rozdíl od akad. Trávníčka bych však nepokládal tento jev za ne dost ústrojnou novotu a nehodnotil bych tak pesimisticky dnešní situaci spisovného jazyka („…kdy je tradice spisovného jazyka poměrně rozkolísána, otřesena“); dost dobře nerozumím také tomu, proč se jev novinářský sotva hodí do praktických jazykových projevů.

2. Nelze dost dobře tvrdit, že u trpného rodu nepřihlížím k rozdílům mezi typem se slovesem nedokonavým a typem se slovesem dokonavým; výslovně o tomto rozdílu mluvím na s. 77, a to v textu i v poznámce pod čarou. Podat výklad o historickém vývoji trpného rodu v češtině nepokládal jsem ovšem v dané souvislosti za potřebné ani vhodné. — Stěží ovšem lze souhlasit s tím, že tvary pomocného (opisného) slovesa býti v přítomném trpném rodě jsem chválen atd. mají dnes platnost spony (srov. s. 82); Tento Trávníčkův názor je v jazykovědě ojedinělý a neshledáváme se s ním dokonce ani v jeho Mluvnici spisovné češtiny (srov. § 422).

3. Pojetí, které rozlišuje mezi pojmenováním a výpovědí (sdělením, větou), se opírá o práce V. Mathesia a je v naší jazykovědě všeobecně přijímáno. Myslím, že Trávníčkův názor, že to je rozlišování „pouze názvoslovné“ a že „co do společenského sdělného úkonu žádná dvojitost věta — pojmenování neexistuje“, stěží najde širšího přijetí. Netvrdím ovšem — jak by to z Trávníčkových poznámek mohlo vyplývat —, že např. nápis na budově Národní divadlo je pouhé pojmenování bez sdělného úkonu. Na s. 78n. výslovně pravím, že takové označení chápeme (v jistých situacích) „nejen jako pojmenování, nýbrž druhotně, vzhledem k jasné situaci, i jako sdělení“.

Tuto skutečnost měl nepochybně na mysli i L. S. Popov, jehož výkladu se Trávníček dovolává ve prospěch svého názoru neprávem: Štítek Holičství ležící ve výrobně štítků zůstává pojmenováním („slovem“) a může se stát výpovědí („soudem“) teprve v jisté situaci, je-li např. vyvěšen nad podnikem jako firma. A můžeme dodat, že naopak věta Nevstupujte bez vyzvání je větou (výpovědí) od oka[86]mžiku, kdy byla na štítek napsána; nestává se jí snad teprve až v jisté konkrétní situaci, až je někde vyvěšena, je větou (výpovědí) vždy, za všech okolností (pro svou syntaktickou větnou formu).

Fr. Daneš

Doslov

Poznámka autorova vyvrací některá odůvodnění Trávníčkových výkladů a jeho stanoviska, ale nevyslovuje se znovu k jeho praktickým závěrům: je tedy podoba Doprava řízená světly, Zakázaný přechod apod. nevhodná (nenáležitá) a podoba správná (náležitá) je jen Doprava řízena světly, Přechod zakázán ve smyslu tvrzení Danešových, anebo naopak, jak tvrdí akad. Trávníček, „je docela možné znění obojí: Doprava je řízena světly (neobvykle — vyznačeno zde —: Doprava řízena světly) — Doprava řízená světly“? Uzavírám proto sám: podle mého názoru „je docela možné znění obojí“, ale bez uvedeného omezení „neobvykle“ u podoby Doprava řízena světly.

Podrobnější výklad tohoto závěru: Fr. Daneš se v Literárních novinách a nyní zde v Naší řeči vrátil po 10 letech k svému článku „Zakázaný přechod“, otištěnému v Naší řeči r. 1950, kdy celá naše veřejnost i jazykověda měla mnoho naléhavých starostí; proto patrně unikl tehdy článek pozornosti redakce, v níž byl i akad. Trávníček i podepsaný, a nevznikla tehdy o něm žádná diskuse.

Fr. Daneš tehdy i nyní považuje podobu Doprava řízená světly, Zakázaný přechod za novum méně vhodné a akademik Trávníček naopak typ Doprava řízena světly spolu s typem titulků Velitelství NATO zahrnováno protesty za „nedost ústrojné novoty“, umožněné dokonce jen poměrným rozkolísáním, otřesením tradice spisovného jazyka. — Oba tedy bojují z týchž pozic historických proti novotě, a přece docházejí k výsledkům protichůdným. Proč?

Soudím, že jádro věci je jinde, že není v zdánlivé nebo skutečné novotě jednoho či druhého typu.

Nápis Zakázaná cesta je zcela obvyklý a právem říká akad. Trávníček, že „snad ještě nikomu nenapadlo pochybovat o jeho správnosti“ (o tom, že je tento konkrétní nápis zcela náležitý, nepochybuje ovšem ani Daneš ve svém starším článku; srov. Naši řeč 34, 1950, [87]s. 12). Na druhé straně vyhlášku Premiéra odložena…, Lístky vyprodány a dodejme z prvního článku Danešova Kouření zakázáno[2] nelze prostě přestylizovat do podoby Odložená premiéra, Premiéra odložená, Vyprodané lístky, Kouření zakázané, leda za cenu změny smyslu nebo směšnosti, ale jistě by byla možná podoba Cesta v době střílení v lomu (nebo s jiným omezením) zakázána.

Rozdíl tedy není dnes v dokonavosti nebo nedokonavosti příčestí trpného, ale ve jmenné podobě (zakázán, zakázáno, řízena) a tím větší verbálnosti celého vyjádření, v němž příčestí trpné je nesporně přísudkem, a naopak v dějovosti skoro anulované u zpřídavnělého příčestí (zakázaný, řízená) a tím nominálnosti celého vyjádření, v němž je zpřídavnělé příčestí nesporným přívlastkem. Tím však nepopírám, že nedokonavé příčestí trpné, spojované zpravidla s pomocným slovesem je (jsem atd.) v paradigmatické pasívum (zakazován), má větší stupeň dějovosti než příčestí trpné dokonavé (zakázán). Vyjádření verbální buď se vztahuje ke konkrétní, časově nebo jinak podmíněné situaci, změně, anebo je tam, kde určované podstatné jméno je samo dějové (Kouření zakázáno); vyjádření nominálního rázu se užívá zpravidla tam, kde jde o situaci trvalou, zejména je-li určované podstatné jméno nedějového charakteru (Zakázaná cesta). Do jisté míry bylo by možno využít Danešovy formulace tohoto rozdílu v prvním jeho článku a první typ nazvat „oznámením“, ovšem větným, a druhý „označením“, ale ovšem také s větnou úlohou.

Jsou však situace, které je možno chápat i jako změnu i jako stav, a pak při dvou možných způsobech vyjádření lze užít jednoho nebo druhého bez podstatného rozdílu: v takových případech jsou oba způsoby vyjádření stejně možné i vhodné. Mezi takovéto případy náleží vyhlášky typu Doprava řízená / řízena světly, Zakázaný přechod / Přechod zakázán.

Proto soudím, že nelze mít námitky proti vyjádření Doprava řízená světly, ale rovněž nelze mít závažné námitky proti podobě Doprava řízena světly, leda tu, že jak již správně Daneš konstatoval r. 1950, [88]typ Zakázaný přechod „je, jak se zdá,… zcela běžný“, totiž běžnější než typ Přechod zakázán, ale nevyvodil z toho ani tehdy ani nyní nezbytný závěr.

Boh. Havránek

---

[1] Sovětský logik L. S. Popov praví ve své stati Dialektika soudu (Akademický sborník k šedesátinám akademika V. V. Vinogradova), v poznámce na s. 201 toto: „Slovo Holičství napsané na štítku zůstává prostě slovem, pokud (štítek) leží ve výrobně štítků zároveň s jinými štítky: Pekařství, Lékárna. Avšak všechna tato slova… nepochybně se změní v slova - soudy, jakmile se štítky pověsí nad příslušné místnosti. Štítek Pekařství nad obchodem, kde se prodává chléb, je plnocenný soud, který může být vyjádřen ve znění jmenovacího soudu: to je pekařství.“

[2] Z těchto samozřejmých a nezaměnitelných jmenných podob příčestí trpného jasně vyplývá, že není dost přesvědčivý názor (viz zde s. 81), že by převaha složených tvarů u trpných příčestí v obecné češtině působila nějak na vznik typu Zakázaný přechod apod. Proč by měl být tento vliv tak jednostranný a některým vyjádřením, zcela běžným, se vyhýbal?

Naše řeč, ročník 44 (1961), číslo 3-4, s. 81-88

Předchozí František Daneš: Doprava řízena světly

Následující Rudolf Jadrníček: K významům termínů mléčný - mlékařský - mlékárenský