Za profesorem Aloisem Jedličkou

Radoslava Brabcová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jen sedm dní chybělo do dne, kdy bychom společně oslavili 88. narozeniny profesora Aloise Jedličky (20. 6. 1912 – 13. 6. 2000). Místo oslav musím psát tuto vzpomínku. Vzpomínku na svého učitele na právě vzniklé Vysoké škole pedagogické v Praze a později ochotného rádce při prvních krocích na cestě vysokoškolské výuky a vědecké práce. Jeho hluboký zájem o současný jazyk a snaha osvětlit základní problémy vyplývající ze vztahu jazyka a společnosti, a především ukázat úlohu spisovného jazyka v dnešní sociální komunikaci přivedly mnohé z nás k hlubšímu zájmu o jazyk, podobně jako jeho učitel – B. Havránek – probudil zájem o tato studia v něm. Ale i jeho bádání o době národního obrození byla pro nás podnětná. O jeho životě a díle bylo mnoho napsáno při příležitosti jeho významných životních mezníků[1], nechci proto vše znovu opakovat. Odešel významný vysokoškolský učitel, čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně, nositel zlaté plakety Josefa Dobrovského a mezinárodně uznávaný český jazykovědec. Jak sám vzpomíná, velký vliv na něj měla práce slovníkářská, ať už v Kanceláři Slovníku jazyka českého nebo později v Ústavu pro jazyk český, a protože jsme na půdě časopisu Naše řeč, musíme zdůraznit i funkci vedoucího redaktora našeho časopisu (1953–1972) a až do posledních dnů člena redakční rady tohoto časopisu. Významné bylo i jeho působení v mezinárodní komisi pro spisovné jazyky slovanské při Mezinárodním komitétu slavistů, zřízené v r. 1970, v níž působil až do r. 1993 jako její předseda. Jako místopředseda mezinárodní komise pro slovanskou lingvistickou terminologii má jistě neocenitelné zásluhy na vydání Slovníku slovanské lingvistické terminologie 1, 2 (1977, 1979), který je dodneška nenahraditelnou pomůckou pro slavistická studia. Ani v dnešních dnech se jistě nenajde jediný žák či student, který by neměl v ruce jeho a Havránkovu Stručnou mluvnici českou, která se dočkala 25 vydání[2], a mnoho vysokoškoláků se připravovalo po léta jen z jejich České mluvnice (v r. 1981 vyšlo už čtvrté, přepracované vydání).

Pedagogické působení A. Jedličky na Pedagogické fakultě UK, Vysoké škole pedagogické a později Filozofické fakultě UK mělo velký význam pro výchovu mnoha generací češtinářů. Jeho semináře byly vždy otevřenými diskusními místy pro řešení současných jazykových otázek, ať už vzpomenu na semináře na Vysoké škole pedagogické, nebo později na Filozofické fakultě, které jsem po léta navštěvovala už jako vysokoškolská učitelka. Jeho široký rozhled po nejnovější literatuře v nás stále udržoval zájem o nová bádání a jejich výsledky na poli domácím i mezinárodním i díky setkáním s mnohými zahraničními lingvisty, kteří se právě těchto seminářů pravidelně účastnili. Zde jsme mohli konfrontovat své názory, zde vznikaly první recenze, které [201]po diskusi vždy získaly další rozměr a novou formu. Z té doby se datují i mnohé osobní zahraniční kontakty, které stále udržujeme a které nám stále pomáhají mít přehled o slovanské lingvistice a bohemistice zvlášť.

Všichni, kdo měli možnost poznat ho osobně, na něj jistě budou vzpomínat jako na vynikajícího pedagoga i laskavého člověka. Alespoň touto cestou mu chci za všechny poděkovat.

---

[1] B. Havránek, K šedesátinám prof. Al. Jedličky, NŘ 55, 1972, s. 57–62; M. Čechová, Jubileum Aloise Jedličky, NŘ 65, 1982, s. 78–82; J. Kraus, K životnímu jubileu profesora Aloise Jedličky, NŘ 75, 1992, s. 154–157; A. Jedlička, Ohlédnutí, Český jazyk a literatura 42, 1991–92, s. 193–202.

[2] R. Brabcová, 25. vydání Stručné mluvnice české, NŘ 80, 1997, s. 98.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 4, s. 200-201

Předchozí Ivana Kolářová: Některé významy a funkce slova to v souvislých textech

Následující Alena Macurová: O výchově ke komunikaci